Fotografie z minulých akcí můžete shlédnout na

Letos 2013 je to 45 let, kdy uživatelé automobilů TATRA z Hradce Králové založili svůj značkový klub. Bylo to právě jaro 68. Vzhledem k politickému oteplení prošla troufalost zařadit se mezi značkové Trabant, Moskvič, Wartburg a Škoda kluby, propagující a udržující výrobky znárodněných průmyslů spřátelených zemí. My, s vozy nejméně třicet let starými z produkce první republiky a ani skladba členské základny, jak se tehdy říkalo, nebyla kádrově Svazarmu odpovídající. Buď mladí a málo majetní, nemající na Spartaky, nebo pamětníci předválečných časů, kteří na tom byli finančně stejně.

Hlavními iniciátory ustavení klubu byli nadšení prvorepublikoví motoristé. Pan Vladimír Panoušek, odvážlivec, který jako první řidič vyjel koncem dvacátých let se svou Tatrou 11 k Masarykově chatě na hřebeni Orlických hor ještě po dřevařské, dnes žlutě značené cestě ze Zákoutí a pan ing. F. Hlaváček.

Po vzájemných kontaktech koncem roku 1967 se v únoru 68 sešel přípravný výbor a 14. května 68 ustavující členská schůze, s účastí 42 členů, kde byl zvolen předsedou p. Panoušek, tehdy již téměř osmdesátiletý. Do konce roku klub uspořádal technická odpoledne, schůze i zájezdy a navázal čilé kontakty s obdobně vznikajícími kluby a podnikem TATRA v Kopřivnici. Počet členů se stále pohyboval okolo padesátky.

Po dvou letech převzal předsednictví ing.Hlaváček. Díky jeho iniciativě byla vybudována svépomocná umývárna automobilů AMK Hradečan za Krajským soudem a členové Tatra veteran klubu měli na výstavbě nemalý podíl. Účastnili jsme se již tehdy veteránských akcí různých veteranklubů po celé ČSR a hradečtí tatrováci, zejména Karel a Vojta Kopečtí i Václav Runštuk byli obávanými konkurenty v bojích o vavřínové věnce.

V polovině sedmdesátých let předal ing. Hlaváček vedení klubu nám, tehdy „mladším“ a svoji bílou Tatru 75 faux-cabrio Sodomka přenechal Národnímu technickému museu v Praze, kde ji lze občas shlédnout v exposici. Protože klub vždy dobře hospodařil - odevzdávali jsme ročně desítky tun železného šrotu - odhodlal se klub k pořádání vlastních soutěží i Přeborů ČSR Tatra, s účastí jezdců z Ostravy, Brna, Kopřivnice, Prahy, i z Loun a Šluknova.

Byly to akce vydařené a oblíbené. Z obětavých pořadatelů nutno vzpomenout Mirka Hellera a Josefa Varhaníka. V Hradci však existovaly i skupinky příznivců jiných značek v té době již historických automobilů, a tak po vzájemné dohodě a souhlasu „nadřízených“ byl v únoru 1979 ustaven společný hradecký Veteranklub - samostatná ZO Svazarmu.

Tím se přidali výborní kolegové aerovkáři a pragováci, zejména obětavý „skalní pragovák“ Mirek Martinek a energický Ivan Faltys, dnes předseda Krajské testační komise hist. vozidel s platností STK.

Počet členů se pohyboval od sta do stopadesáti přesto, že přespolní členové od Dobrušky se osamostatnili a založili svůj Podorlický Veteranklub, stejně jako Chocenští.

O aktivitě klubu v osmdesátých letech svědčí nejlépe výčet pořádaných sportovních akcí. Finance byly ponejvíce kryty zapůjčováním vozidel Státnímu filmu a televizi. Díky „dobré práci i hospodaření“ bylo v roce 1980 klubu „povoleno“  ( jak rozdílné od dneška!! ) účastnit se po ose soutěže veteránů v alpském středisku Deux Alpes u Grenoblu, samozřejmě na náklady každé posádky, což byla pro dvě osoby cena malého družstevního bytu.

Oficialní vedoucí OV Svazarmu jel ovšem svým Fiatem Polskim i s rodinou služebně. I tak to za poznání stálo.

Tamější účastníci nemohli uvěřit, že ta poměrně malá a 50 let stará česká auta urazila po ose 2000 km za 4 dny pres hory a doly a troufají si to zopakovat při zpáteční cestě. Po dvaceti letech si část účastníků jízdu zopakovala. Za poměrně krátkého předsedování pana ing. M.Šilingera získal klub díky jeho schopnostem jednat, do trvalého užívání nebytový objekt v Malšovicích. Byl svépomocí upraven na jednoduchou dílnu a přistavěny přístřešky pro veterány - polotovary.

Ve městě, kde většina členů bydlí v činžácích je to věc pro existenci klubu nezbytná. I přes mnohé pozdější pokusy klub z těchto míst vytlačit se nám daří je užívat dosud. Během let získal klub také od požárních sborů dvě zajímavá vozidla. Požárnický diesel Klokner - Humbolt - Deutz z r. 1940 a limusinu PRAGA GRAND - osmiválec. Oba ve velmi zachovalém stavu. Bohužel se potvrdilo pravidlo, že co je všech, není vlastně nikoho, a tak po několika letech marného uložení byly vozy prodány. Dnes je Grandka chloubou movitého sběratele v Praze. Škoda!

Po celou dobu „Svazarmovské“existence členovéklubu aktivně pracovali v t.zv. Krajské podkomisi pro historická vozidla, nikdy nedocházelo ke střetům se zájmy ostatních klubů vkraji, naopak při kolegiálně pojatých testacích se zvyšovala technická úroveň vozidel, sice renovovaných amatérsky, za to s citem pro historickou věrnost.

Po sametové revoluci v r. 1989 nastal přechodně útlum aktivity nejen všech klubů ale i jednotlivců. Každý hledal své místo v nových podmínkách. Někteří členové svá vozidla prodali a věnovali se podnikání jiní naopak do klubu přišli. Přibylo zejména mladších, jejichž zájem se zaměřil již na poválečná auta a motocykly. Vždyť dnes je kriteriem historického vozidla stáří pouhých 22 let!! Prohlížení fotografi í s vozy hradeckých členů ať v alpských průsmycích, pod Eifelovou věží, na slavné dráze Brookland u Londýna, nebo na severu ve Švédsku či u Baltu v Rize vyvolává příjemné pocity z dosažených cílů.

Musím zdůraznit, že celá činnost nás ješitných mužů by nebyla možná bez podpory,nebo alespoň bez pochopení a tolerance našich žen, spolujezdkyň při soutěžích. Nutno zdůraznit, že po celou dobu trvání klubu se o hospodaření a pokladnu staraly právě ženy, paní Magda Martinková, paní Miroslava Šilingerová a paní Sylva Voslařová, každá přibližně jednu třetinu života klubu. Díky za to!

Hradecký klub již opět pravidelně pořádá Hradecké Veteran rally, letos již desátý ročník, členové se účastní mezinárodních akcí v tuzemsku i v četných evropských zemích. Při současném a potěšitelném zájmu mladších o historická vozidla je na čase uvažovat i o jejich aktivním zapojení do práce organizační a o omlazení výboru. Sestava pořadatelského sboru letošní rally je snad toho příslibem.

autor 2003

( sepsal a při psaní si zavzpomínal Z. Kuthan st. zakládající člen a předseda upravil Z. Kuthan mladší 2013)